Když v listopadu 1989 lidé na náměstích zvonili klíči, asi nikoho nenapadlo, že jedním z prvních velkých výsledků revoluce bude rozpad společného státu.

Co ho vlastně drželo pohromadě, pokud ho rozložila svoboda? A jak k tomu rozpadu došlo, když nakonec tolik lidí na obou stranách zaskočil?

Je to příběh staršího a mladšího bratra. Ten starší je si mladším sourozencem do té míry jist, že často neslyší, co mu ten druhý říká. Když ale národ dospěje do stadia, kdy jeho emancipace vyvrcholí vznikem vlastního státu, neexistuje způsob (kromě násilí), jak mu v tom zabránit. Češi to zažili na vlastní kůži v roce 1918, a v letech 1989–1992 jim to historie s jejich slovenskými bratry zlomyslně zopakovala.